Daniela Ştefănescu - Země panenek

Když jsem byla malá, líbilo se mi sedávat pod tátovým pracovním stolem, když psal nebo bušil do psacího stroje. Máma mě prosila, abych tam byla hodná a nerušila ho v pracovní době a já jsem se jí bezelstně zeptala: „A můžu dýchat?" Klouzání pera po papíru a zvuk psacího stroje Remington mě fascinovaly a podněcovaly moji fantazii.

Jak jsem byla šťastná, když mi táta - sotva jsem se naučila číst - dal poslední naťukaný svazek papírů, který neposlal do žádného divadla, ale zůstal doma! Byl to můj „pracovní" exemplář. Vzala jsem si pastelky a „opravovala": přehazovala jsem slova, zaměňovala písmena, škrtala, sem tam i celý řádek, prostě jsem „redigovala".

Táta si schoval jednu takovou kopii textu, který jsem předělala, tedy spíše počmárala. Byla to divadelní hra Micul Infern (Malé peklo), jejíž úspěch bezpochyby zapříčinila i skutečnost, že verze zaslané divadlům neprošly mýma rukama.

Byl to však můj první kontakt s „redigováním". Doufám, že od té doby, kdy se stalo mým povoláním, už to dělám mnohem profesionálněji jako v případě stovek knih vydaných v nakladatelstvích Creangă, Kriterion, Humanitas, Trei atd.

Nerada bych také zapomněla na němčinu, kterou jsem studovala už od prvních školních let a pak v rámci studia germanistiky na Bukurešťské univerzitě. Nakonec jsem se rozhodla, že budu překládat. Tehdy mě napadlo, jestli bych si troufla i na Junga a Freuda? A dokázala jsem to, od Jungových Vzpomínek, snů, myšlenek pro Humanitas až po Freudův Můj život a psychoanalýza v nakladatelství Trei. Nakonec jsem přeložila a redigovala většinu jeho spisů (pro nakladatelství Trei, nakladatelství mého srdce, díky výjimečným lidem, kteří v něm pracují). Překládala jsem z angličtiny a francouzštiny a nezanedbávala jsem ani literaturu, až... se sešlo kolem padesáti knih

Vášeň pro psaní v sobě měli nejen moji rodiče, ale i já, takže jsem v dobách dospívání začala tvořit povídky a črty, které občas vyšly časopisecky. Pak jsem psala knihy pro děti (Ţara păpuşilor /Země panenek/, Fetiţele poartă roz /Holčičky nosí růžovou/). Ale můj život nebyl jen růžový, takže následovaly romány, v nichž literárně zpracovávám jeho části, ale i beletrie (Compoziţie la patru mâini /Skladba pro čtyři ruce/, Intrarea oprită /Vstup zakázán/, Eu sper, tu speri, el (ea) speră... /Doufám, doufáš, doufá.../).

Jako autorka jsem začala spolupracovat s LiterNetem koncem roku 2014, kdy mi publikovali úryvek z mého rozepsaného románu Două supravieţuitoare (Dvě přeživší),který se zakládá na skutečných událostech - léčbě a uzdravení z leukémie mojí milované neteře Claire. Jeho stránky jsem se snažila pravidelně rozjasňovat a celkové vyznění knihy je stejně tak optimistické a klidné jako život její hrdinky od té doby.

Spolupráce pokračovala rubrikou Năzdrăvăniile fetiţelor mele cuminţi (Rošťárny mých hodných holek), kde jsem našim nejmenším, jejich rodičům a prarodičům týden co týden nabízela nějaký příběh. Z jejich ohlasů jsem měla radost: člověka zahřeje na duši, když ví, že i v dnešní době čtenáři reagují a rezonuje v nich to, na co člověk myslí a co cítí ve chvílích, kdy ho spaluje vášeň zvaná psaní.


Rošťárny mých hodných holek

napsala Daniela Ştefănescu, ilustroval Ştefan Damó

12. Země panenek

Milé děti, po dramatickém příběhu z minulého týdne nás napadlo - ještě si to pamatujete? - že se spolu znovu sejdeme ve vlídnějším světě hraček. Stále jsou prázdniny, takže zatím se ještě všichni nevrátili do Bukurešti. Vy už víte, jak trávíme dny na horách. Ale co děláme po večerech? Obvykle je nebe jasné jako v pohádce, takže po večeři nás baví pozorovat a počítat hvězdy.

Catrinel jich vždycky najde „nejvíc", protože má svůj zvláštní způsob, jak je počítat, a zároveň přitom neklidně mává pažemi, jako by neměla dvě ruce, ale čtyři: „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, sedm (šestku trochu přeskakuje, je to holka neposedná, že?), osm, devět, deset", ale pak to vezme hopem: „dvanáct, patnáct, sedmnáct, dvacet, dvacetdevět... sto - hotovo!" Rychle najde „sto" hvězd, dostane první cenu a ověnčená slávou se nechá bez protestů svléknout, umýt a jde na kutě. 

Přečíst text 

Česká verze:

http://atelier.liternet.ro/articol/16399/Daniela-Stefanescu-Jarmila-Horakova/Zeme-panenek.html

Versiunea română: 

http://atelier.liternet.ro/articol/15539/Daniela-Stefanescu/Tara-papusilor.html

Stránka projektu na LiterNet: 

atelier.liternet.ro/articol/14343/Redactia-LiterNet-Jarmila-Horakova/Spisovatele-z-LiterNetu-v-prekladech-do-cestiny-Scriitori-LiterNet-tradusi-in-ceha.html

Stránka projektu na iliteratura: 

http://www.iliteratura.cz/Clanek/35749/daniela-stefanescu

http://www.iliteratura.cz/Clanek/35747/daniela-stefanescu-zeme-panenek