- 22 July 2011 - 31 July 2011
- Etichete Film
Nadšení, začátky, vzlety a pády
Marinescovými vědeckými dokumenty z let 1899 a 1900 začíná celá řada rumunských "nedokončených začátků", nepotvrzených světových rekordů, nově otevřených cest, které nakonec nikam nevedly, a nesplněných očekávání, jimiž se rumunská kinematografie neslavně proslavila. Dějiny rumunského filmu nejsou vlastně ničím jiným než příběhem opakovaných nadšených pokusů a snů s původně slibnými výsledky, jež ovšem o rok či dva později už nikoho nezajímaly a hlavně - v nichž už nikdo nepokračoval.
Dalším slibným začátkem v rámci rumunské kinematografie a přitom světovým primátem, po němž následoval trapný pád, byl film Nezávislost Rumunska (Independenţa României) z roku 1912. Byl to totiž ve své době vůbec nejdelší hraný celovečerní film na světě. Několik ojedinělých (ovšem zřídkady mezinárodních) úspěchů během meziválečné doby dokázalo jen to, že jedna vlaštovka - vlastně ani dvě nebo tři - jaro nedělá. Celkem vzniklo v Rumunsku v meziválečném období pouhých 16 celovečerních hraných filmů - pro srovnání v Československu jich vzniklo víc během pouhého roku jednoho. Nicméně každý nový snímek uvítal rumunský tisk se stejným nadšením a obvykle se standardními výroky typu "Konečně máme skutečný rumunský film", "Naše kinematografie je konečně na světě / se konečně zrodila / vstala z mrtvých", atd.
Po válce se mezinárodního úspěchu a různých ocenění (hlavně na MFF v Cannes) dočkal až v roce 1957 Iliův Šťastný mlýn (Moara cu noroc), v roce 1961 Ion Popescu Gopo s Ukradenou bombou (S-a furat o bombă), v roce 1965 Ciuleiův Les oběšených (Pădurea spânzuraţilor) a o rok později Mircea Muresan s Bouří hněvu (Răscoala). Jak známo, tyto (navzdory už kvantitativně bohatší filmové produkci stále ojedinělé) úspěchy v žádné seskupení, hnutí či vlny nevyústily.
Některým příslušníkům tzv. Generace 70 (hlavně Pitovi a Veroiovi), ale také několika osobnostem mimo tuto generaci (třeba Daneliukovi, Pintiliemu a Iulianu Mihovi) se zato povedlo alespoň pokračovat "sami v sobě", tj. vytvořit osobitý přesvědčivý styl a do jisté míry mu také zůstat věrní. Šlo přece jen o pokrok, který zaznamenáváme tak do poloviny 80. let 20. století.
Následující pokles, ještě výraznější v 90. letech, vyústil v katastrofálním "nulovém" roce 1999, kdy se žádný hraný celovečerní rumunský film nenatočil. O rok později už byl ovšem na světě "zázrak" (dnes ještě úspěšně pokračující) rumunské nové vlny. Ta je pro Rumunsko tak významná proto, že poprvé v rámci rumunské kinematografie vzniklo hnutí, vlna, prostě "něco", co původní očekávání a naděje konečně potvrdilo, něco, co má soudržnost a koherenci, něco, co v "něčem" pokračovalo, a v čemž někdo také pokračoval, něco, čemuž se povedlo uplatnit v rámci světové kinematografie jakousi předsvědčivou "rumunskou stopu", "rumunskou značku" obecně uznávané umělecké kvality. Snad teď skutečně zažíváme - a užijeme si - opravdové "filmové jaro", o kterém přesvědčivě svědčí dostatečný počet vlaštovek... (Mircea Dan Duta)
Program Fokus Rumunsko zde.
