Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (Hybernská 3, Praha 1, velký sál ve III. patře). Význačná rumunská spisovatelka promluví o svých osobních a literárních osudech, přečte ukázky ze svého básnického díla a odpoví na případné dotazy z publika.
Vstup je volný. Vyžaduje se dodržování aktuálně platných anticovidových opatření (respirátor, doklad o testu, prodělání nemoci covid-19 nebo očkování).
V pátek 24. září od 12 do 12:50 hod. se na knižním veletrhu „Svět knihy” (Výstaviště Praha 7 - Holešovice, Literární sál) koná prezentace českého výboru z poezie Any Blandiany, který sestavila Libuše Valentová. Svazek nazvaný Řeka s jediným břehem vydaný v roce 2020 nakladatelstvím Festival spisovatelů Praha obsahuje básně z deseti autorčiných sbírek a doslov charakterizující hlavní etapy jejího života a vývoj literárního díla.
Ke vstupu na toto rumunsko-české setkání, stejně jako na ostatní události knižního veletrhu, je třeba zakoupit si vstupenku na „Svět knihy” na příslušný den.
* * *
Ana Blandiana(nar. 1942 v Timišoaře) je již po několik desetiletí nejznámější rumunskou básnířkou. Po debutu v mládežnických časopisech na konci padesátých let vstoupila do literárního života spolu s nonkonformní „generací šedesátých let“ a získala si přízeň čtenářů i kritiky mladistvě vitálními verši svého knižního debutu První osoba množného čísla(Persoana întîia plural,1964). Další sbírky – Achillova pata(Călcîiul vulnerabil, 1966), Třetí svátost(A treia taină, 1970), Říjen, listopad, prosinec(Octombrie, noiembrie, decembrie, 1972), Spánek ve spánku(Somnul din somn, 1977), Cvrčkovo oko(Ochiul de greier, 1981), Dravá hvězda(Stea de pradă, 1985)aj. – svědčily o tom, že básnířka směřuje od smyslového opojení k filozofické a etické reflexi. Koncem osmdesátých let ji kvůli neohroženému občanskému postoji postihl zákaz publikování a dozor tajné policie Securitate. Teprve po prosincové revoluci 1989 mohla vydat sbírku Architektura vln(Arhitectura valurilor, 1990), vystihující pocity absurdity i vzdoru za Ceaušeskova režimu. Je autorkou lyricko-fantastických povídek, vydaných mj. ve sbírkách Čtyři roční období(Cele patru anotimpuri, 1977),Průhledy do minulosti (Proiecte de trecut, 1982) aJako ve zlém snu(Imitație de coșmar, 1994). Napsala několik veršovaných knížek pro děti: Příhody z mé zahrady(Întâmplări din grădina mea, 1980), Děti, to je svízel, Arpagic nám zmizel(Întâmplări fără Arpagic pentru cititorul cel mic, 1991), Bílá kniha o Arpagicovi(Cartea albă a lui Arpagic, 1998). V obsáhlejší próze Zásuvka s potleskem (Sertarul cu aplauze, 1992) prokázala romanopisecký talent beletristickým zpracováním osudů rumunských intelektuálů v letech předcházejících pádu komunismu. Řadí se k předním esejistům současnosti svou rozsáhlou esejistickou tvorbou shrnutou v souborech Jako svědek(Calitatea de martor, 1970), Píšu, píšeš, píše(Eu scriu, tu scrii, el, ea scrie, 1976), Nejkrásnější z možných světů(Cea mai frumoasă dintre lumile posibile, 1978), Vlastní podobizna s palimpsestem(Autoportret cu palimpsest, 1986), Génius bytí (Geniul de a fi, 1998), Kdo jsem?(Cine sunt eu?, 2001) aj. Příznivý ohlas u čtenářů i kritiky zaznamenaly její nové básnické sbírky: Moje vlast A4(Patria mea A4, 2010), Orloj bez hodin(Ororogiul fără ore, 2016) a Variace na dané téma(Variaţiuni pe o temă dată, 2018). V celém porevolučním období se angažuje v podpoře občanské společnosti, ochraně lidských práv a v úsilí o poznávání totalitní minulosti: je spoluzakladatelkou Občanské aliance (1990) a Občanské akademie (1994), iniciátorkou obnovení rumunského PENklubu (1990) a spolu s manželem, publicistou Romulem Rusanem je hlavním tvůrcem muzeografické a vědeckovýzkumné instituce zvané Památník obětí komunismu a rezistence, fungující od roku 2000 v sedmihradském městě Sighet. Ve světě patří Ana Blandiana k nejpřekládanějším rumunským autorům: její poezie a próza vychází mj. v USA, Velké Británii, Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Rakousku, Nizozemsku, Švédsku, Švýcarsku, Rusku, Estonsku, Finsku, Polsku, Maďarsku, Bulharsku, Srbsku, Slovinsku, Albánii, Turecku, Řecku, Izraeli, Vietnamu, Číně, Japonsku, Brazílii a na Kubě. Od roku 1997 je členkou Mallarméovy básnické akademie v Paříži, v roce 1999 se jako první rumunský autor stala členkou Evropské akademie poezie. Obdržela řadu významných literárních cen, mj. Cenu Mihaie Eminesca udělovanou Rumunskou akademií (1970), Cenu za prózu Sdružení bukurešťských spisovatelů (1980), Cenu Gottfrieda von Herdera v Rakousku (1982), Státní cenu za poezii (1997), Cenu za literaturu pro děti (1998), Cenu festivalu ve Vilenici ve Slovinsku (2002), cenu za „Opera Omnia“ udělovanou Svazem rumunských spisovatelů (2001), Mezinárodní cenu Giuseppe Acerbiho za poezii a Mezinárodní cenu Camaiore v Itálii (obě 2005), Hlavní cenu Mezinárodního festivalu Luciana Blagy (2007), Cenu Jána Smreka na Slovensku (2019).