Sînziana Popescu - Černé autíčko

Medailonek: Sînziana Popescu
Píšu hlavně pro děti a mládež – divadelní hry, filmové scénáře a prózu, ale někdy se přihodí, že píšu i pro jejich rodiče, hlavně v případě divadelních her a filmových scénářů. Ze svých knih mám nejraději fantasy sérii Andilandi inspirovanou rumunskou mytologií a lidovými pohádkami. V roce 2005 jsem vydala první verzi románu Călătoria lui Vlad în Celălalt Tărâm (Vladova cesta na druhý břeh) ve vydavatelství LiterNet, který si jen za první měsíc stáhlo 2 000 čtenářů, což mě překvapilo a vedlo k zamyšlení. Tehdy se mi v hlavě usídlila myšlenka, že tento román by stál i za papírové vydání a rozepsání do série.
Takže jsem v roce 2008 vydala Vladovu cestu na druhý břeh v nakladatelství Mediamorphosis, kde se následně zrodila série Andilandi, která se zatím skládá ze třech románů Vladova cesta na Druhý břeh (cena Společnosti bukurešťských spisovatelů v roce 2009), Aventura gemenilor dincolo de Poiana Vie (Dobrodružství dvojčat za Živým paloukem) a Drumul Anei prin Valea Plângerii (Anina cesta Slzavým údolím), která byla navržena na cenu Svazu rumunských spisovatelů v roce 2011. Navíc mi vyšla sbírka povídek pod názvem Istorioare cu cosiţe (Příběhy s copy) o vílách z Druhého břehu.
Kromě těchto románů jsem napsala řadu filmových scénářů, divadelních a rozhlasových her pro děti. Všechny moje texty získaly během těch let významná ocenění od Ministerstva kultury, různých uměleckých sdružení a od některých divadel včetně Státního rozhlasového divadla. Hry pro děti jsem v roce 2008 sebrala do svazku Teatru pentru prichindei mari, mici şi mititei (Divadlo pro velké, malé i nejmenší trpaslíky), který brzy vyjde také v angličtině.

Černé autíčko

Žilo, bylo v jednom vzdáleném městečku šedivé a věčně špinavé autíčko. Někdo říkal, že je vlastně černé a nedalo se tomu odporovat, protože nikdo ve skutečnosti nevěděl, jakou má autíčko barvu pod vrstvami bahna, které ho pokrývaly.

Černé autíčko nebylo jen tak obyčejné auto, ale jedno z nejrychlejších, jaké kdy bylo vyrobeno! Jezdilo tam a zpátky tak rychle, že ho někdy sotva člověk zahlédl, jak jelo kolem. Bžuuum! A když se to černé autíčko tak hnalo, mělo velkou radost z toho, že pocákalo všechno, co mu přišlo do cesty: jak děti, tak i rodiče a psy. Jen tak pro nic za nic a bez špetky studu.

Černé autíčko bylo rychlé, ale bylo i velmi nevychované!

Přečíst text:

Česká verze:
http://atelier.liternet.ro/articol/15222/Sinziana-Popescu-Jarmila-Horakova/Cerne-auticko.html

Versiunea în română:
http://atelier.liternet.ro/articol/9911/Sinziana-Popescu/Masinuta-Curcubeu.html

Stránka projektu na LiterNet:
http://atelier.liternet.ro/articol/14343/Redactia-LiterNet-Jarmila-Horakova/Spisovatele-z-LiterNetu-v-prekladech-do-cestiny-Scriitori-LiterNet-tradusi-in-ceha.html