- 28 March 2014
- Etichete Literatura
Medailonek Simony Cratelové
Narodila jsem se jedné parné srpnové soboty v Bukurešti a přesně, ale skutečně přesně ve chvíli, kdy jsem přišla na svět, začalo pršet. Doktor mamince řekl, že to je boží znamení, že se narodil výjimečný člověk a chtěl po ní, aby mě rozhodně pojmenovala Konvalinka. Ve skutečnosti jsem teprve nedávno zjistila, že moje máma neví, kdy mě porodila. Křičela tak silně a dělala takový cirkus, že jí dali silné sedativum, aby byl v nemocnici klid. Když jsem se narodila, pořádně chrápala a protože ji už všichni znali, nenamáhali se ji vzbudit. To se stalo v roce 1972.
Jsem dítě krmené lžičkou do dvanácti let, kdy mi babička vyhrožovala, že to řekne mému kamarádovi z našeho domu. To už jsem byla na uměleckém gymnáziu. Chtěla jsem se stát bohatou a uznávanou malířkou. Po absolvování AVU, kde jsem studovala design, abych si na žádost mého tatínka pragmaticky zajistila budoucnost, jsem pracovala jako grafická designérka, umělecká ředitelka a webová designérka většinou za peníze, které mi umožňovaly pouhé přežití. Když jsem pracovala na vlastní pěst, zplakala jsem nad výdělkem. Často mi vůbec nezaplatili, ačkoliv jsem pracovala na velkých projektech, takže jsem se rozhodla, že si najdu pohodlné zaměstnání a už se nebudu pouštět do žádných dobrodružství. Obchodní dovednosti nejsou zrovna moje silná stránka.
V novém zaměstnání jsem se po dvou letech od našeho prvního setkání zakoukala do kolegy, který měl kancelář za mnou. Nebránil se. Tak jsem se vdala za jediného muže, který mě kdy miloval a měla jsem štěstí i na nejkrásnějšího chlapečka na světě, ale zároveň přibyla i hromada hrnců a nádobí, která se sama neumyje. Pak jsem někde slyšela, že spisovatelé jsou bohatí, známí, vystupují v televizi a jsou všeobecně považováni za jakési filmové hvězdy, a proto jsem začala psát v přesvědčení, že tentokrát jsem na to kápla. Dosud se mohu prohlásit za nejlepší spisovatelku ve svém pokoji a dostala jsem řadu důležitých cen od mého největšího fanouška, fenky Pixie. Pokaždé, když jí čtu ze svého rukopisu, vrtí ocasem jako šílená a přijde mi za to olíznout obličej.
Jinak mám od roku 2007 týdenní rubriku na kulturním webu LiterNet.ro, publikovala jsem tam také krátký román s názvem Străinii (Cizinci), který byl přeložen i do maďarštiny. Na literárních stránkách Equivalences mi vyšel román Podul (Most) a ještě předtím také sbírka povídek z rubriky na LiterNetu.
Chci být tvým psem
Simona Cratelová (http://www.liternet.ro/autor/433/Simona-Cratel.html)
Zaskočilo ji, když ho uviděla stát na prahu. Měl na sobě košili s drobnými kostkami a její spodek mu volně visel přes kalhoty. V levé ruce, na které mu téměř praskaly nateklé modré žíly, držel tašku s nářadím. Na široké zápěstí navazovala velká ruka muže zvyklého na fyzickou práci.
Když ho uviděla, byla překvapená a znervózněla. On to věděl! Cítil, jak mu vlna plamenů zaplavila žaludek a nebylo to zrovna příjemné. Ten spár ho držel na místě, dokud mu dívka rezignovaným hlasem neřekla:
"Pojď dál."
Přečíst text:
Česká verze: http://atelier.liternet.ro/articol/14342/Simona-Cratel-Jarmila-Horakova/Chci-byt-tvym-psem.html
Versiunea în română: http://atelier.liternet.ro/articol/11819/Simona-Cratel/Vreau-sa-fiu-cainele-tau.html
Stránka projektu na LiterNet:
