- 24 September 2014
- Etichete Literatura
Medailonek: Radu Părpăuţă
Curriculum vitae aneb kádrový materiál
Narodil jsem se v roce 1955 v obci Tomeşti v župě Jasy, v maloburžoazní vesnické rodině (podle názoru jiných – jako dítě kulaka).
Úmrtí – zatím ne.
Nemoci – netýká se.
Nakažlivé nemoci – Pánbůh chraň!
Chodil jsem na první a druhý stupeň základní školy v rodné vsi, aniž bych kdykoliv propadl, a pak čtvrt roku na vojenské gymnázium v Cîmpulungu Moldovenesc, kde jsem si nikdy nezvykl. Dostal jsem písemnou důtku s výstrahou od SSM a byl jsem vyloučen. Pak jsem vystudoval gymnázium v Jasech a filozofickou fakultu na Univerzitě Al. I. Cuzy. Mezitím jsem sloužil vlasti u pohraniční stráže, u jednotky v Rădăuți (číslo je tajné). Takže jsem získal hodnost četaře a jak čas plynul, byl jsem povýšen do hodnosti kapitána v záloze, což mi k ničemu nebylo.
Do roku 1990 jsem pracoval v několika školách na venkově. V letech 1987 – 1990 jsem byl překladatelem v jednom výzkumném ústavu při výrobním závodu na strojní zařízení.
Jsem ženatý, mám dva syny, kteří nyní pracují v zahraničí. Jsem rodinný typ, monogamní heterosexuál. Manželka je pomaďarštěná Němka a učitelka.
Jsem nábožensky založený, pravoslavného vyznání, do kostela nechodím a jsem antiklerikální.
Nestal jsem se členem (Rumunské komunistické strany, samozřejmě), ale v 90. letech jsem se zapsal do šesti stran, což mi opět k ničemu nebylo. Neplatím příspěvky, aktivně se nezapojuju. Nespolupracoval jsem s dřívější Securitate (StB), neměli jsme v rodině žádné disidenty kromě jedné tety, která říkávala: „Vítr fouká od prasečáku,” tedy z východu. Měla kvůli tomu několik konfliktů na místní veřejné bezpečnosti, ale pak vyšlo najevo, že měla prasečí kotec položený na východ od domu, takže byla zproštěna viny.
Nadprůměrně dobře mluvím rumunsky, rusky a ingušsky (jsem jediným mluvčím tohoto jazyka v Rumunsku – kdo to může ověřit?).
Jsem vlastenec, elitářský, vybíravý, světoběžník a uživatel internetu (r.parpauta@yahoo.com). Telefon 0232/290309. Novinář na volné noze, překladatel a prozaik. Po několika nezdařilých pokusech s různými literárními weby úspěšně publikuju na LiterNetu.
Po roce 1990 jsem několik let pracoval v časopise Timpul v Jasech, kde jsem si prošel kariérou od „kluka pro všechno” po šéfredaktora. Spolupracoval jsem s řadou rumunských novin a časopisů. Musím uvést, že před rokem 1989 jsem se objevil v tisku pouze jedinkrát: ve Veřejná bezpečnost informuje, protože jsem nesprávně přecházel ulici.
Od roku 1991 překládám z ruštiny a dodnes jsem přeložil více než 50 titulů z Dostojevského, Tolstoje, Vladimira Solovjova, Nikolaje Berďajeva, Dmitrije Merežkovského, Viktora Suvorova atd. S vlastní prózou jsem debutoval v antologii Ozone friendly (nakladatelství T, 2002). V roce 2005 jsem vydal sbírku povídek Învierea muţilor (Vzkříšení němých, nakladatelství Tehnopress), která získala tři ocenění, a v roce 2012 svazek Giardinieri (Povestiri vechi şi nouă) (Zahradníci /Staré a nové povídky/) v nakladatelství Alfa v Jasech.
Ona potřeba za socialismu v kasárnách Rădăuţi
V ceaušeskovské armádě bylo těžko. V jednotce v Rădăuţi (neřeknu vám číslo, protože je tajné), kde jsem sloužil vlasti ve zkrácené ZVS (základní vojenské službě), nebyla těžká bojová a politická příprava, noční střelba ani vyhrožování bání (vězením). Pro mě a mé kamarády byl v prvé řadě těžký a palčivý problém vyprazdňování. A že to byl zásadní problém! Všichni lidé, když mluví o životě, tak se dívají na hlavu jako symbol, kde jim byl „vdechnut život”, ale, promiňte, život nepřichází jen ústy, ale i opačnou stranou. Na co se člověka ptá doktor jako první po operaci? Zdůrazňuji jako PRVNÍ! Řeknu vám to: ptá se, jestli jste „byli na velké”. Pokud člověk „byl na velké”, abych použil tento eufemismus (nevím, proč se sakra všichni stydíme za tuto životní funkci stejnou jako jídlo nebo dýchání, za které se nikdy nestydíme), znamená to, že je naživu, že jeho organismus začíná... fungovat: VRACÍ SE K ŽIVOTU! Takže „symbolem života” není jen dýchání, ale i vyprazdňování. Život proudí nejen ústy, ale i konečníkem. No!
Přečíst text:
Česká verze: http://atelier.liternet.ro/articol/14857/Radu-Parpauta-Jarmila-Horakova/Ona-potreba-za-socialismu-v-kasarnach-Radauti.html
Versiunea în română: http://atelier.liternet.ro/articol/14190/Radu-Parpauta/Nevoile-in-socialism-si-n-cazarma-Radauti.html
Stránka projektu na LiterNet:
http://atelier.liternet.ro/articol/14343/Redactia-LiterNet-Jarmila-Horakova/Spisovatele-z-LiterNetu-v-prekladech-do-cestiny-Scriitori-LiterNet-tradusi-in-ceha.html
