Miruna Runcan (nar. 1954, Bukurešť) absolvovala Filozofickou fakultu Bukurešťské univerzity (1977) a doktorát získala z divadelní estetiky na UNATC (1999). Spisovatelka a divadelní kritička, přednášela na Fakultě žurnalistiky a komunikačních věd Bukurešťské univerzity (1994-2001) a od roku 2000 působí jako docentka na Fakultě politických a administrativních věd Univerzity Babeş Bolyai v Kluži. Od roku 2004 do současnosti je profesorkou na Divadelní a televizní fakultě na téže univerzitě. Je členkou Svazu spisovatelů a AICT (Mezinárodní asociace divadelních kritiků), byla redaktorkou brašovského časopisu Astra, spolu s dalšími kritiky založila časopis o alternativním divadle ultimaT a je šéfredaktorkou klužského časopisu věnovanému kultuře představení ManInFest.
Publikovala řadu svazků, mj.: básnické sbírky Odaia de asediu (Pokoj v obležení, Dacia 1983), Hermandria (Cartea Românească, 1986 & LiterNet.ro, 2010), Cinci divane ad hoc (Pět divanů ad hoc, rozhovory s rumunskými režiséry, ve spolupráci s C. C. Buricea-Mlinarcic, UNITEXT, 1994 & LiterNet.ro, 2007), Modelul teatral românesc (Rumunský divadelní model, UNITEXT, 2000), Teatralizarea şi reteatralizarea în România. 1920-1960 (Teatralizace a reteatralizace v Rumunsku. 1920-1960, Eikon, 2003 & LiterNet.ro, 2015), Pentru o semiotică a spectacolului teatral (Příspěvek k semiotice divadelního představení, Eikon, col. Biblioteca Teatrul Imposibil, 2005) şi Fotoliul scepticului spectator (Křeslo skeptického diváka, UNITEXT, 2007).
Na LiterNetu vede rubriku krátké prózy Bungee Jumping.
Virtual Rythm an Blues
Miruna Runcan
"...is just the shadow of my wound..."
(Leonard Cohen, Avalanche)
V podstatě byl jakýkoliv jiný, jen ne krásný, a ani nebyl jedním z těch, za kterými by se člověk z nějakého důvodu aspoň otočil. Kdybych měla být opravdu upřímná, pak myslím, že byl na dospívajícího kluka příliš mohutný, hlavně ve srovnání se svými vrstevníky; a to i přesto, že hrál basket – jak jsem později zjistila – se záviděníhodnou mrštností. Nebyl ani moc vysoký, teda na šestnácti-sedmnáctiletého kluka, každopádně ne tak vysoký a viditelný jako pivot, se kterým jsem v té době chodila a jehož pohyby připomínaly svěží topol, což se nám, holkám, líbilo.
Přečíst text - Česká verze:
Citiţi mai departe:
Stránka projektu na LiterNet:
Stránka projektu na iliteratura:
