Liviu Antonesei (nar. 25. dubna 1953, Vlădeni - župa Jasy), vystudoval psychologii a sociologii na univerzitě v Jasech, kde také absolvoval doktorská studia z pedagogiky. Je spisovatel a profesor na Univerzitě Al. I. Cuzy v Jasech. Zároveň je předsedou Národní kulturní nadace „Timpul".
Během svého života vedl celou řadu rubrik v různých periodikách jako Cotidianul, Adevărul, Observator Cultural, www.iasiuniversitar.ro a je „majitelem" blogu http://antonesei.revistatimpul.ro.
Je autorem více než 9000 článků, které vyšly v každodenním tisku a kulturních časopisech. Rovněž se věnoval (6 let) rozhlasové a (10 let) televizní žurnalistice. Publikoval 11 básnických, prozaických a esejistických svazků a 6 odborných knih. Jeho básně, eseje a próza byly přeloženy do více než 20 antologií a časopisů po celém světě.
Sbírka povídek Victimele inocente şi colaterale ale unui sîngeros război cu Rusia (Nevinné a vedlejší oběti krvavé války s Ruskem) vyšla v listopadu 2014 v angličtině v londýnském nakladatelství Profusion.
Ve vydavatelství LiterNet publikoval soubor povídek Check Point Charlie a dvě sbírky esejů Despre dragoste. Anatomia unui sentiment (O lásce. Anatomie jednoho citu) a Semnele timpului (opinii, dialoguri) (Znamení doby /názory, rozhovory/).
Check Point Charlie
Stalo se to tady, sotva pár metrů, vlastně spíš pár kroků od Check Pointu Charlie. Ani nevěděl, jak dlouho na tu chvíli čekal. Ne na to, aby vyjel „ven", aby navštívil jiné země zalité sluncem nebo utopené v mlze, ale aby se dostal na to místo, jehož jméno mu tak dlouho znělo magicky v uších. Kdy ho vlastně popadla ta posedlost? Když viděl v jednom starém časopise Match nebo Nouvel Obs výměnu názorů mezi Bukovskym a Corvalanem? Když četl román Johna Le Carré s geniální smutnou scénou nepodařené záchrany? Určitě však mnohem dřív, než zjistil, že Oana zůstala, zůstala poté, co prošla přes Charlie. Nebyl schopen přesně určit ten okamžik, možná, že ani neexistoval, ale jisté je, že se vzbudil a v duchu si často opakoval to magické jméno, že ho nepřítomně automaticky psával na jakýkoliv kus papíru ve chvíli, kdy se mu myšlenky toulaly bůhvíkde. Nedělal si iluze, že by v tom byl sám. I jiní lidé čtou, prohlížejí si fotografie a mají svoje obsese. Check Point Charlie. Ale i sem se dostal poněkud oklikou. Cestou do Kodaně, „Cobenhavnu", jak rád v duchu vyslovoval jméno tohoto města stejně jako jeho obyvatelé, zkrátka cestou do Kodaně se zastavil v Berlíně, aby vyměnil letadlo za enderácký vlak, enderácký byl ale jen do října, protože Zeď padla!, tehdy se mu sotva podařilo spatřit pár rozházených kusů jako vraky svržené moci, vraky z potopeného světa, takže teprve při návratu, po týdnu nudných diskusí o občanské společnosti, jaké občanské společnosti?, o lidském rozměru a světovém míru, při návratu se pořádně zastavil v Berlíně, aby si ho prohlédl. Jinak nedaleko viděl i místo, kde koncertovali Pink Floyd. „The Wall". Zeď. Měl pocit, že na trávě jsou ještě patrné stopy po davech, že hudba stále duní mezi stromy a neudržovanými domy východní části. Byl na týden v Berlíně, na tom místě zlomu a znovusjednocení! Před pouhými šesti měsíci brečel jako želva, když slyšel na Svobodné Evropě, že Zeď padla, že se přechází z jedné části na druhou, jako by se nechumelilo, že z té příšerné stavby se stal svého druhu ementál, který má víc děr než pevných míst. Kolem něj to však vypadalo, že se nic ani nehne! A taky se nic nehýbalo. Ale teď, teď se zastavil v Berlíně poté, co byl v Kodani, Cobenhavnu, kde diskutoval o budoucnosti Evropy a celého světa s různými lidmi ze všech koutů kontinentu. Stojí za to žít, aby člověk zažil něco takového, to za to stojí! V duchu si říkal: „Ich binn ein Berliner".
Přečíst text
Česká verze:
http://atelier.liternet.ro/articol/16815/Liviu-Antonesei-Jarmila-Horakova/Check-Point-Charlie.html
Rumunská verze:
http://atelier.liternet.ro/articol/16814/Liviu-Antonesei/Check-Point-Charlie.html
Stránka projektu na LiterNet:
Stránka projektu na iliteratura:
http://www.iliteratura.cz/Clanek/36545/liviu-antonesei-check-point-charlie
http://www.iliteratura.cz/Clanek/36547/antonesei-liviu
