Medailonek Eduard Ţone
Když mi bylo šest let, „napsal jsem” sportovní časopis, „ilustroval” ho obrázky, pečlivě slepil jednotlivé listy, uvedl na něm cenu 1,5 lei a prodal jsem ho dědečkovi. Vážně jsem mu tvrdil, že až budu velký, budu novinářem. Slib jsem dodržel a pravděpodobně jediná věc, v níž opravdu nacházím sám sebe, je „okamžik”, kdy píšu. Možná poslední dobou ne dost často, poněvadž jsem nasáklý spěchem a digitální netrpělivostí, které už nějaký čas ničí myšlenky a upřímnost, protože je akorát přihazují do míchačky informačních zbytků bez emocí.
V minulém životě jsem psal básně. Pak jsem začal tvořit vědecko-fantastický román, který jsem nikdy nedokončil, ale bylo to dobré cvičení stejně jako rozvedení nápadu na erotický horor, kde se hlavní postava miluje sledována svou černou kočkou, která sedí ve vratké rovnováze na okenním parapetu. To bylo za Ceauşesca, kdy si za temných chladných dní mohly myšlenky dovolit odlétat tak daleko. Z nudy jsem přeložil román od Harolda Robbinse a pak jsem začal psát sám. Divadelní hru, krátké a pak čím dál tím delší texty.
V roce 1997 jsem vydal první knihu, Întoarcerea acasă (Návrat domů), o třítýdenním putování do Anglie na mistrovství Evropy ve fotbale. Fotbal, cesta, krokem projetá města, šílenství fanouška a sportovního novináře plus poznání této země se mi navždy vryly do duše. Následovaly další cesty na jiné úrovni, novinářská kariéra se změnila v nakladatelskou práci a román Castelul Prinţesei de caramel (Hrad karamelové princezny), který jsem nejprve publikoval on-line na LiterNet.ro, vyšel na papíře v nakladatelství Tritonic (2007). Jedná se o fantazijní, romantický i sebeironický příběh o netušených cestách lásky. Spolupráce s LiterNetem pokračovala vydáváním řady krátkých textů v rubrice Jobenul cu iepuraşi (Klobouk s králíky). Možná někdy udělám jejich knižní výbor. Na LiterNetu jsem publikoval i příběh pro děti Aventurile Măgarului Alfred (Dobrodružství osla Alfréda), který vzešel ze soutěže inspirované ilustracemi Iuliany Vîlsan. Mám v plánu také další svazek krátkých textů se společným námětem, ale záleží, kdy čas a múzy rozhodnou o jeho vzniku.
Binokl
Teta Mia míchala karty zahalená do dýmu z cigaret Snagov. Napravo od ní se kouř z cigaret Bega nemohl dočkat, až dá rozhodující útok. Teta Mia je tlustá, snědá a na tváři má velké ochmýřené mateřské znaménko. Kdyby byla cikánka, tak by se asi nesla v barevných těžkých sukních a prodávala by slunečnicová semínka v kornoutu na židličce, která by bezmocně sténala pod její tíhou. Ale teta Mia není cikánka, přestože její mluva je květnatá jako popletená duha, která se schovává za mosty.
„Hej Mio, pospěš si, začíná Janérová!“
Přečíst text:
Česká verze:
Versiune în română:
Stránka projektu na LiterNet:
